"Když sme šli na hody, bylo nás jedenáct,
když sme šli z hodů dom, ostali čtyřé z nás ..."


... se zpívá ve známé hodové písničce. V našem případě, kdy se jednalo o pozvání nového mužského sboru na hody v O.N.Vsi, jsme za prvé nešli, ale vezli se na vlečce, a nebylo nás jedenáct, ale deset aj s formanem Jarů Šuránkem. Jedenáct nás mohlo být - ovšem zase v rozporu s textem písničky - na zpáteční cestě, kdy se s námi svezl vnuk Zdeny Křiváka, ale to zas někteří odjeli z Nové Vsi autem.

Jedenáctka ovšem tak závazná nebyla, neboť fotbal jsme hrát nechtěli, na to máme ve Lhotě kluky podstatně šikovnější (i když se momentálně vše nedaří), a na produkci, což je podstatné, jsme byli kompletní i přes drobné zdravotní komplikace. To by jsme v případě kopané měli i dva náhradníky.

Vystoupení bylo ve starém, ale opraveném sále Orlovny, a vedle domácích, nás a mužských sborů z Hroznové Lhoty, Hluku, Prušánek a ženských z Uh.Ostrohu a Polešovic, perfektně zahrála cimbálovka ze ZUŠ v Ostrohu připravovaná Frantou Říhou s ostřílenou primáškou novovešťankou Aničkou Surou. Spolu s ní v desetičleném souboru hrálo dalších šest "Novovešťanů". Mohla by to být motivace pro "lhotskou Višňu", neboť na svůj věk hrají opravdu skvěle.

Naše vystoupení jsme i vzhledem k velkému počtu účinkujících sestavili ve zkrácené verzi našeho "klasického" repertoáru. První kus byl "Tů hlotsků dědinů", ve které se zpívá o naší Lhotě, stejně jako ve druhé písničce v pořadí "Lhoťácké" (Půjdem spolem pod vrch Hájek, kde mužáci zpívajů ...) a na závěr jsme dali "Jedů chlapci jedů". Z  vystoupení byl celkově dobrý pocit a kladná vyjádření od ostatních zněla docela upřímně. Jak byli pořádající opravdu spokojení, uvidíme za rok.

V takové pohodové atmosféře nás Jara Šuránek v pořádku předal Slávkovi Radochovi, v jehož Hospůdce jsme si dali - celí vyprahlí po cestě - pivo, potom zas zazpívali a písničku "Na horách studánky" ladili tak, až nás to samých překvapilo. Nakonec jsme usoudili, že v nejlepším je třeba přestat.

Text a foto: Václav Hájek